Zejména po tornádu intenzity F4, které se prohnalo Břeclavskem a Hodonínskem v roce 2021, se zvedl zájem veřejnosti o nebezpečné meteorologické jevy. Čím více lidí se o tuto problematiku začíná zajímat, tím více lze zaznamenat názorový trend, že tak silné bouře v minulosti nebývaly. Ačkoliv je tornádo z roku 2021 nejsilnějším zaznamenaným na našem území, při hlubším pohledu do historie zjistíme, že nemusí nutně znamenat stoupající tendenci extrémnosti projevů.
K výzkumu minulých bouřkových situací lze použít záznamy obecních kronik, dobový tisk a případně dobové reportáže. V případě zaznamenaných tornád lze při určitých zkušenostech a troše štěstí naleznout pozůstatky škod (například polomy) na archívních leteckých snímcích. Velký přelom však přinesla datová sada ERA5 od ECMWF, z které lze zpětně reanalyzovat meteorologické podmínky pro situace od roku 1950. Ačkoliv je výstupy těchto dat třeba brát s možnými odchylkami, v kombinaci s výše zmíněnými zdroji tvoří naprosto úžasný pohled na podmínky, které k vzniku zkoumaných bouřek vedly.
V tomto článku se pokusíme poskytnout stručnou analýzu vybraných význačných situací, kterými se zabýváme nebo jsme se zabývali. Kompletní rozbor těchto situací by pak byl spíše na několik takových článků. Analýza je založena na nám dostupných datech a pohled na dané situace se může v některých ohledech lišit od názoru jiných badatelů.
Supercela s vichřicí na Lounsku a extrémními kroupami na Kolínsku 18. srpna 1986
V polovině srpna roku 1986 převládalo poměrně bouřkové počasí. Bouřky se v období od 15. do 19. srpna tvořily nad naším územím každý den. Převládalo západní proudění. Dne 18. srpna se hodnoty CAPE odpoledne ve středních Čechách měly pohybovat okolo 1200-1600 J/kg. Střih větru (DLS) zprvu okolo 15-20 m/s, později odpoledne od oblasti Kolínska na východ až okolo 25 m/s. Bouřky v tento den zřejmě nejprve způsobily škody především na Lounsku a Rakovnicku, kde byly velmi poškozeny chmelnice a vítr odnesl střechu zemědělského stavení. Poté supercelární bouře prošla východně od Prahy a působila škody především krupobitím. Kroupy o velikosti pingpongových míčků byly zaznamenanány v Úvalech a směrem k Českém Brodu a Kolínu se jejich průměr zvětšoval. Maximální velikosti kroupy dosáhly v obcích Radim, Vrbčany, Chotutice a Plaňany na Kolínsku, kde měly tvořit až 12 cm kusy ledu a slepence. Supercela pak pokračovala přes východní Čechy a sever Moravy dále k východu ale kroupy byly již menší. Další pravděpodobná supercela se v tento den vyskytla i v Plzeňském kraji. Škody na obilovinách byly hlášeny napříč republikou. Této bouřce se mimojiné velmi věnoval i meteorolog Martin Setvák, jehož článek stojí rozhodně za přečtení. Zejména pak přítomnost tzv. „studeného U“ na družicových snímcích.
Článek Martina Setváka se snímky bouře: https://www.bourky.cz/20-vyroci-konvektivni-boure-z-18-srpna-1986/
Silné bouře a pravděpodobné derecho 12. a v noci na 13. července 1984
Dle synoptické situace zhruba od 10. července nad střední Evropu proudil velmi teplý tropický vzduch od jihu až jihozápadu. Teploty na některých místech přesahovaly 35 °C a v noci se udržely i nad 20 °C. Přísun teplého vzduchu však měla utnout zvlněná studená fronta od severozápadu. Podmínky pro vznik bouřek byly dle odhadů ideální pro vznik silné konvekce. Kromě vysokých instabilních parametrů byla zřejmě konvekce od západu podpořena i dobrou dynamikou dolní vrstvy troposféry. Střih větru (DLS) se mohl pohybovat v západní a jihozápadní častí našeho území až okolo hodnot 25-30 m/s.
Již v odpoledních a večerních hodinách se tvořily silné bouřky v Bavorsku a Švýcarsku. Supercela se zničujícím krupobitím zasáhla po 20. hodině oblast Mnichova, odkud se postupně přesunovala k hranicím ČSSR. Výška tropopauzy tento den musela být nezvykle vysoko a proudění poměrně silné, neboť s každým novým satelitním snímkem dochází k poměrně „výbušnému“ mohutnění konvektivní oblačnosti. Podobně jako u supercely na Kolínsku z roku 1986 lze v tepelném pásmu mnichovské supercely pozorovat tzv. „studené U“ a vlečku konvektivní oblačnosti.
V oblasti velmi instabilnímo vzduchu začaly vznikat i dalši konvektivní buňky a bouře dorazila během noci nad naše území již v podobě rozsáhlejšího bouřkového komplexu s pravděpodobností vnořených HP supercel. Během tohoto vývinu bylo již kromě krup pravděppodobně přítomné i derecho. Bouře přes ČSSR postupovala lehce od jihozápadu a nejvíce zasaženy byly oblasti jižních Čech, Vysočiny, východ Čech a západní část Moravy. Kromě plošné húlavy a pravděpodobného derecha škody na některých místech naznačují působení série downburstů a zejména v oblasti Vysočiny i možné působení tornáda, které se zřejmě vyskytlo poblíž obce Kozlov. Kromě větrných jevů a krup způsobila i lokální bleskové povodně, a to například v Litomyšli. Dle dobových svědků bouře vykazovala i mimořádnou bleskovou aktivitu. Okolo půlnoci byl na letišti v Brně naměřen náraz větru intenzity 151 km/h. Bouře poté pokračovaly dále přes Moravu a Slezsko do Polska.
Vzhledem k tomu, že v zkoumaných lokalitách jsou snímky k dispozici až z roku 2001, je téměř nemožné rozlišit, zda škody mohlo působit tornádo a které polomy vlastně souvisí s touto situací. Navíc se dne 23.11.1984 nad střední Evropou vyskytoval plošný orkán, který na našem území dosahoval nárazů větru až 160 km/h.
Tornádo v jihovýchodním proudění na Domažlicku 18. července 1966
Tato situace byla nezvyklá především nezvyklým směrem postupu, a to od jihovýchodu na severozápad. Tento směr proudění totiž není pro význačné situace zrovna typickým. Tornádo zasáhlo několik obcí severo východně od Všerub. Především pak Hyršov, Hájek a osadu Studánky.
Ze synoptiky lze vyčíst přechod teplé fronty od východu. Od jihu pak přecházela fronta studená.
Zde výpočet zřejmě vyšel přesně. Do oblasti výskytu tornáda zasahovala postupující oblast zvýšené instability z Rakouska. V době vzniku tornáda to mohlo odhadem být okolo 1000 J/kg. Vyšší lokální kumulace hodnot CAPE v oblasti Salcburku svědčí o poloze výškové tlakové níže, na níž se studená fronta vázala. V oblasti tornáda model vypočetl i vyšší hodnoty střihu větru (18-20 m/s) a vorticity. Svou úlohu mohla hrát i orografie Šumavy.
Dle podmínek, ale i odhadu úhrnu srážek se jednalo o lokálně silnou konvektivní buňku, s největší pravděposobností supercelárního charakteru, která vznikla na návětrné straně Šumavy a podél hor postupovala severozápadním směrem. Přestože simulace úhrnů naznačuje další lokální silné bouřky, další tornádo na území Československa hlášeno nebylo. Zajímavostí však je, že následujícího dne se ve stejném proudění vyskytla 3 tornáda na území Německa, z nichž dvě byla v oblasti ne příliš vzdáleného Lipska.
K retrospektivnímu průzkumu bylo kromě dobové pozemní dokumentace možné použít i letecké měřické snímky, zveřejněné na webových stránkách ČÚZK. Ačkoliv nejsou data přímo z tohoto roku, ale až o 5 let pozdějšího leteckého snímkování, lze v tomto případě se zapojením zkušeností z novějších případů rozlišit dráhu tornáda od mýtin po klasické těžbě dřeva. Působení tornáda je zachyceno především z osady Studánky, kde se drtivá většina obydlí neobnovovala a domy byly strženy. Kromě zničené osady lze na leteckých snímcích zahlédnout dvě oblasti lesních polomů mezi obcemi Hájek a Hyršov a severozápadně od Studánek, které působení tornáda odpovídají a tvoří společně s osadou shodný pás.
Katastrofální derecho s více možnými tornády 4. července 1929
Tato bouře, nazývána též jako bouře století, se prohnala v pásu od německo-švýcarských hranic a poslední zmínky o jejím působení pochází z Polska. Dle zpětné analýzy synoptické situace 3. července pronikl výběžek tropického teplého vzduchu od jihozápadu nad naše území. Tento výběžek o den později začala utínat postupující výrazná zvlněná studená fronta a za ní proudící studenější vzduch od severozápadu. Vzhledem k výraznému zrychlení postupu fronty a vzniku vhodné dynamiky lze přepokládat i možný vliv tryskového proudění. Dobový tisk ve své předpovědi zmiňuje postup tlakové níže přes Biskajský záliv, SZ Německo směrem k Baltu a na ní navázanou frontální poruchu. Na 4. července jsou kromě tepla předpovězeny ojedinělé bouřky.
První silné bouřky jsou s postupem zvlněné fronty hlášeny z území Švýcarska. Během odpoledne vzniká několik bouřkových ohnisek na území Německa, odkud je hlášen výskyt více pravděpodobných tornád a silných krupobití. Vzhledem k prvotní lokalizaci škod šlo zprvu o supercely, které se později staly lokálními vnořenými buňkami ve zformovaném mezoměřítkovém konvektivním systému. S nemalou pravděpodobností by z dnešního hlediska teoretický radarový odraz systému zřejmě vykazoval znaky pro LEWP (line-echo wave pattern) nebo bow echo. Vzhledem k charakteru a rozsáhlosti plošných škod lze jednoznačně hovořit o derechu. V určitých lokalitách však jsou škody ještě výrazněji zintenzivněny, což lze přičítat právě vnořeným supercelám, sériovým downburstům a případným tornádům. V kronikách jsou popisovány jevy jako točící se víry, větrné smrště, oblaka sahající až k zemi a hukot, jež šlo slyšet i z dálky před příchodem bouře. Vzhledem ke stáří jevu lze však dohledat pouze omezenou dokumentaci škod, dle které je přesné určení konkrétního lokálně působícího jevu jen velmi obtížné. Některé škody však mohou dle dostupných materiálů dosahovat potenciálu intenzity F3 až F4.
Jak je zřejmé z mapy škod níže, nejvíce postižené byly v Čechách oblasti Šumavy, Táborska a Pardubicka. Na Moravě pak v pozdějších hodinách Brněnsko a Prostějovsko.
Rok 1929 byl z celkového hlediska velmi extrémní. Kromě mrazů a této bouře se pak v menší intenzitě podobná bouřková situace vysykytla i 26. července. V Německu pak bylo zaznamenáno i prosincové silné tornádo intenzity F3 nedaleko Hannoveru.
Příklady dalších zkoumaných situací
Závěr
Při pohledu do historie lze zjistit, že otázka extrémních jevů a výkyvů počasí není jen záležitostí dnešní doby ale panuje od nepaměti. Kromě klimatologogických dat nám zkoumání těchto situací přináší mnohé zkušenosti do přítomna i budoucna. V některých případech význačných bouřkových situacích lze nálezt podobnost v podmínkách a určité shody v synoptice. Z toho lze odvodit zejména v případě výstrah a předpovědí možné scénáře budoucích bouřkových situací. Lze zaznamenat i určitá období klidu a období kumulace význačnějších projevů počasí. Výskyt supercelárních buněk a tornád nad střední Evropou tedy není pouze záležitostí několika posledních let.
V práci bylo použito těchto zdrojů:
Wetterzentrale – www.wetterzentrale.de
Kachelmann archív – www.kachelmannwetter.com
ECMWF ERA5 data – www.ecmwf.int
Česká Televize – pořad Před 25 lety
Český úřad zeměměřický a katastrální – www.cuzk.cz
Český hydrometeorologický ústav
Ministerstvo obrany ČR
Obec Kozlov – www.kozlov.cz
Státní okresní archiv Pardubice
Turista.cz
Mapy Seznam.cz
Google Earth Pro
Tornadoliste.de
Článek je čistě nekomerčního charakteru pod hlavičkou neziskové organizace Czech Thunderstorm Research Association, z.s.
