Po katastrofě, která byla způsobená tornádem intenzity F4 se zdvihl o pozorování nebezpečných meteorologických jevů nevšední zájem. Mnoho lidí se tak pasovalo do funkce „lovce bouřek“. V tomto článku vám však chceme v jednotlivých bodech a velice stručně osvětlit, kdo lovec bouřek vlastně je a jaké zachycené jevy pro něj mají hodnotu.

 

Storm chaser (lovec bouřek)

Opravdoví lovci bouří vyjíždí stovky, vyjímečně i tisíce kilometrů za svými úlovky. Se zajímavými bouřkami putují od jejich vzniku až po jejich rozpad. Oplývají již pokročilými zkušenostmi a znalostmi v oboru meteorologie.

 

Storm spotter (pozorovatel bouřek)

Spotteři pozorují  a dokumentují bouřky ze stacionárních bodů, nejčastěji z okolí svého bydliště. Za bouřkami nevyjíždějí do jiných lokalit ale čekají na bouřky, které se vyskytují v jejich blízkosti nebo přes ně přechází. V žádném případě to však neznamená, že by pro vědu byli méně významní nebo měli mít horší úlovky. Často také provozují v místě svého bydliště meteostanici.

 

Zásady bezpečnečného lovu bouřek v kostce

1. Nevyskytovat se přímo v bouřce, s prvními kapkami deště začít uklízet techniku. V dešti stejně většinou nic nevyfotíte a riziko zásahu bleskem se zvyšuje.

2. Pravidelně pozorovat snímky z meteorologického radaru (mobilní aplikace iRadar, Meteor). Může se stát, že stojíte v bezpečné vzdálenosti ale přímo nad vámi začne vznikat bouřka další. To může být překvapující.

3. Mít předběžně vyhlídnuté objekty, kde se lze při přechodu bouřky schovat. Případně autem odjet na bezpečné místo. Je třeba brát i zřetel na provoz po silnicích. Při přesunech autem je třeba mít vždy časovou rezervu, aby pak bouřka nestíhala vás.

4. Nepokoušet se za každou cenu napodobovat některá videa. Zkušení lovci bouřek vědí, co si mohou dovolit a zkušenosti sbírají i několik desítek let. Nemusíte mít vždy zachyceno zrovna tornádo. Některé oblačné struktury jsou daleko hodnotnější, a to například i na některých přeháňkách.

Co potřebuji?

K focení bouřkových struktur stačí obyčejný fotoaparát. Pro kvalitní fotky blesků je třeba nejlépe digitální zrcadlovka nebo pokročilý kompakt s manuálním nastavením času expozice (závěrky) a clony.

 

Kompozice

V kompozici fotky je třeba se vyvarovat předmětům, které zaclání ve výhledu na strukturu bouřky. Nejoptimálnější je bouřky fotit mimo obydlené oblasti, kde je alespoň nějaký výhled. Ovšem chápeme, že vždy toto není možné. Na fotce by měl být částečně zachycen zemský povrch, ale neměl by být přes polovinu fotografie. Optimální je 20% fotky. Zachycená část bouře by měla být na prostředku fotky. Výjímkou jsou umělecky zachycené fotografie, kde objekty jsou na fotce záměrně.

 

Co fotit?

Struktura a vývoj bouřkového oblaku (Cumulonimbus)

Bouřkový oblak je základem. Cbčka, jak se jím říká slangově, jsou dobře vidět z větší vzdálenosti od místa pozorování. Ve stádiu zralosti se po obloze „rozlévají“ do tvaru kovadliny nebo „bublají“ do tvaru květáku. Při silných bouřích na nich lze pozorovat tzv. overshooting tops, což jsou silným vzestupným proudem způsobené lokální přestřelky přes hranici tropopauzy, na kterou bouřkový oblak naráží. Tyto přestřelky mohou značit i velké kroupy. Vývoj bouřkového se také často zaznamenává v podobě časosběrného videa.

Arcus (shelf cloud / roll cloud)

Arcus, nebo-li mezi lovci zvaný shelf cloud, je zvláštnost, vyskytující se na čele některých bouřek, případně nebouřkových konvektivních buněk. Vyskytuje se v oblasti tzv. gust frontu a je spojen s prudkými nárazy větru (húlava). Výrazné shelf cloudy se především vyskytují na čele liniových bouřkových systémů nebo okolo jádra HP supercel (neplést s wall cloudem). Tento oblak může dosahovat délky až několik stovek kilometrů. Vzhledem k jeho rozsahu je trendem jeho délku co nejvíce zachytit. Proto hodně lovců bouřek tvoří panorama těchto oblaků. Nejlépe se fotí přes den, z pozice naproti čelu přicházející linie bouřek.

Supercela

Supercela je bouřka, tvořená jednou mohutnou buňkou, rotující okolo své vertikální osy. Jsou nejčastějším producentem silných tornád. Na supercele se mimo tornád a tromb snažíme zachytit především jejich strukturu a tzv. wall cloud, který se vlivem studeného vzduchu vyskytuje pod mezocyklonou. Supercely se dělí na LP, CS (klasické) a HP. Mimo projevů se každý z těchto druhů supercel liší svou strukturou.  Supercely je nejlépe fotit ze strany, a to nejen kvůli výhledu do jejich jádra a mezocyklony, ale zároveň i kvůli větší bezpečnosti. Vzhledem k nedostupnosti dopplerovských měření je pro zpětné vyhodnocení vhodné pořizovat zároveň časosběrné video rotace, která může supercelu potvrdit.

Tromba (funnel cloud)

Trombou nazýváme vertikální větrný vír, který se nedotýká zemského povrchu a tudíž na něm nepůsobí škody. Tromby mohou být jak předzvěstí spouštějícího se tornáda, tak i neškodné fotogenické malé vzdušné víry (tzv. cold air funnel cloud). Je nutné upozornit, že ne všechny tromby vypadají jako prvních 10 fotek na googlu, ale záleží především na potvrzení rotace. Nálevka, která může mít vzhled tromby může často být obyčejný nerotující scud cloud. Přesto je vhodné tyto jevy zachycovat a natáčet i jejich průběh.

Scud cloud

Scud cloud vzniká při silném nasávání vlhkosti do bouřky. Často může být svým vzhledem podobný tornádu nebo trombě. Nedochází v něm ale k rotaci a tudíž není nikterak nebezpečný.

Tornádo

V našich končinách nepříliš časté, ovšem sem tam se nějaké objeví. První, na co je potřeba si dát pozor je nebezpečí odlétajících trosek, které mohou být mrštěny daleko až v rámci kilometrů. Proto je třeba držet si bezpečnou vzdálenost. Supercelární tornáda vznikají pod mezocyklonou, spouštějí se z oblaku zvaného wall cloud.

Mammatus

Tato zvláštnost vzniká většinou na zadní straně bouřkového oblaku, jak na základně, tak i vysoko na kovadlině. Může však vznikat někdy i na nekonvektivní oblačnosti.

Srážkové pruhy (downdraft/downburst)

Sestupný proud srážek se vizuálně projevuje v podobě pruhů. Dle hustoty lze odhadnout intenzitu a možných výskyt krup. Zároveň lze i odhalit tzv. downbursty, které dokážou přímočaře působit škody intenzitou podobné tornádu. Menší downbursty se nazývají microburst.

Blesky

 Blesky se fotí nejlépe v noci, kdy se na stativu připevněný fotoparát namíří do oblasti bouřkové buňky, kde se vyskytují blesky. Nastavením dlouhého expozičního času se do fotky zachytí všechny blesky. Na objektivu se musí zaostřit na „nekonečno“ nebo na nějaké vzdálené světlo. ISO vzhledem k šumu na nejnižších hodnotách. Clona se upravuje v závislosti na vzdálenosti od blesků tak, aby nevznikaly přepaly ale zároveň byla celá struktura blesku zachycena. Pro focení blesků za denního světla se hodí tzv. lightning trigger, tedy samospušť reagující na bleskové výboje.