Posted in Aktuality, Analýzy

Tornádická bouře na Vysočině dne 28. května 1958

   Published Date: 17.1.2026  Leave a Comment on Tornádická bouře na Vysočině dne 28. května 1958

Článek převzat z vlastivědné revue ,,Západní Morava“, ročník 2025
Autoři: Jiří Doupal (Horácké muzeum N. M. na Moravě), Robin Duspara (CTRA)
Text k článku psán z osoby pana Doupala
Kompletní protokol o retrospektivním průzkumu CTRA lze stáhnout zde.

Předmluva

Když jsem se před lety přestěhoval na Vysočinu, dědeček mé manželky pan Zdeněk Požár z Měřína, mi několikrát vyprávěl o tornádu, které se prohnalo Měřínem a napáchalo zde značné škody. Později jsem se stal kronikářem Ostrova nad Oslavou. Při setkání s místními rodáky a pamětníky jsem opět narážel na zmínky o „větrné smršti“, nebo „orkánu“. Dokonce jsem získal několik dobových fotografií osady Zahradiště u Radostína nad Oslavou, dokumentujících škody blízké válečnému konfliktu1. Jednalo se snad o stejnou událost? Na sociální síti Facebook jsem oslovil skupinu „Lovci bouřek, extrémní počasí a jiné jevy“. Postupně mě oslovilo několik zvídavých badatelů s různými nápady a doporučeními. Velký dík patří Jakubu Třešňákovi, který mi ze svého archivu poskytl několik novinových výstřižků popisujících tuto událost2. Zásadní je zejména odborná pomoc Robina Duspary z organizace Czech Thunderstorm Research Association, známého lovce bouřek, který je spoluautorem tohoto příspěvku.
Krátce po navázání kontaktu s panem Dusparou jsme společně dospěli k závěru, že oslovím kolegy kronikáře z okolí a následně sepíšeme první text k této události. Kronikáři velmi ochotně poskytovali své zápisy a kopie obecních kronik. Záhy se ukázalo, že v každé kronice je zmíněná bouře popsaná pouze v rámci dané vesnice a nejbližšího okolí. Nikdo nevěděl, kde bouře začínala a kde končila. O to více se nám jevilo potřebné celou událost blíže zmapovat. Určité úskalí představují názvy polních a lesních tratí, jakož i pomístní jména částí obcí. Ani v jedné kronice není přiložen přehled, ze kterého by pro neznalého bylo možné vyčíst o kterou část katastru se jedná.
Předkládaný text si v žádném případě nečiní nárok na úplnost. Například zde zcela pomíjím problematiku odstraňování škod ve spolupráci s československou armádou3. Článek si klade za cíl upozornit na tuto téměř neznámou přírodní katastrofu v jejím co nejúplnějším rozsahu. Hlavní zdroje poznání představují především obecní kroniky a archivní letecké snímky ČUZK4. Při analýze byla použita veřejná data ze sady ERA 5. Velký důraz je položen právě na práci kronikářů, bez jejichž zápisů by rekonstrukce tehdejších událostí byla velmi obtížná. Průběh bouřky je rozebrán chronologicky, dle jednotlivých katastrů zasažených obcí, nechybí odborné hodnocení meteorologické situace z pera Robina Duspary5. Ten totiž zjistil, že rozebíraná supercelární konvektivní buňka postupně vyprodukovala celkem tři tornáda s možností výskytu dalších savých vírů.

Trasování pomocí dobových leteckých snímků, manuáně vložených do Google Earth (ČÚZK/CTRA)

Situace před bouří


Nad naším územím se zjevně od 27. května vlnila studená fronta, která teplotně rozdělovala území Čech a Moravy. Dne 28. května teplota v západní části dnešní ČR dosahovala okolo 20 °C, zatímco v oblasti jižní Moravy se pohybovala okolo 25 – 30 °C.
V oblasti Vysočiny je pak v odpoledních hodinách patrná oblast výrazné sbíhavosti proudění směrem k severu, zatímco za frontou proudil vzduch od západu. Zde patrně začaly vznikat i první bouřky, z nichž minimálně jedna byla supercelárního charakteru. V podvečer se konvektivní činnost přesunula dála na východ Moravy. Odhadované hodnoty MU CAPE byly v oblasti okolo 1000 J/kg, DLS se pravděpodobně mohl pohybovat okolo 20-25 m/s, LLS dle odhadu 10-15 m/s (časy před událostí ukazují výrazně vyšší hodnoty). V oblasti výskytu je dále patrná výrazná oblast relativní vorticity v nízké hladině6.

První tornádo

První dráha začíná 2 km východně od obce Kněžice, několik metrů za silnicí č. 405 a pokračuje lesem v lehce kopcovité oblasti severně od obce Radonín směrem k obci Bransouze. Začátek dráhy ukazuje na postupně zvětšující se dotyky s několikametrovým rozestupem až do konzistentního pruhu na kopci. S přeměnou terénu pak menší mezery v dráze. Největší šířka dosahuje okolo 150 m na kopci severně od obce Radonín. Délka dráhy s jasným výskytem polomu je 4,2 km. Kurz dráhy tornáda je 60°. Vzhledem k rozsahu poškození odpovídá intenzitě IF1. Za obcí Bransouze se i přes výskyt lesa již jakýkoliv znak působení tornáda nevyskytuje7.
V kronice Kněžic je událost bohatě zmíněna8. Kronikář zde popisuje vítr, ale žádný déšť. Vítr dorazil před druhou hodinou odpolední a do zdí vesnických stavení se opíral sotva tři minuty. Zasáhl zejména okolí zámku. V zápise jsou zmíněné škody na lesním porostu, rozsáhlé škody na střešní krytině i krovech. Přikládám osobní vzpomínku pana Ivana Jirovského z obecní kroniky. „Ten den jsem přišel ze školy domů a obědvali jsme s maminkou a sestrou. Chodil jsem do první třídy. Najednou se zničehonic zvedl vítr a náš plaňkový plot spadl. Více jsem neviděl, neboť nás oba maminka honem strčila pod stůl. Tatínek byl v té době ve škole. Z oken pozoroval, jak padají stromy ve stráni nad rybníkem.“ Smršť přišla z Alejí a přes Kněžický rybník, Větrov, Vísku a Podskalí putovala k Radonínu. Tam skončila. Zámecký park byl zpustošený.“
Mimo Kněžic se tornádo prohnalo přes lesní porosty v katastrech Radonína a Bransouzů. Tyto dvě obce však v kronikách nemají žádné zásadní informace, jen zmínku o působení větru.

Kněžice – stráň za rybníkem
Kněžice – zámek po tornádu

Druhé tornádo

Druhá dráha začíná cca 1,5 km JJV od obce Kamenice, konkrétněji pár metrů východně od nynější Urbánkovy samoty. Zde je vidět opět několik menších zřetelných polomů, které se pomalu zintenzivňují. Konzistentní dotyk nastává cca 700 m východně od osady Brodek. Postup je spíše na SSV (kurz cca 24 °) ale v lese mění na více východní směr. Polom je zde obloukový. Poté postupuje kurzem cca 56 ° ve směru Chlum, kde z části zasahuje osadu Benešov. Hlavní intenzita však jde přes les na kopci JV od této osady. Zde také dochází k největší šířce pásu (cca 250 m). Za kopcem je úžlabina, kde škody patrné nejsou. V samotném Měříně je pak poškozeno několik stavení. Zde pás škod končí. Intenzita na základě rozsahu škod odhadnuta na IF1,59.
Kronika Kamenice se o situaci zmiňuje, ale chybně k roku 1959. Poměrně strohá zpráva popisuje škody: „stromy byly rozlámány jako sirky a střechy budov značně poškozeny10.“ Vítr následně pokračoval k Chlumku, kde se opřel do lesního porostu nad osadou Benešov. Tento les byl kompletně zničen a v samotném Benešově došlo ke škodám na střechách domů11. Následně se větru do cesty postavil Měřín. Dlouholetý kronikář Měřína, pan Hnízdil, celou událost detailně popsal a jeho zápis patří k nejlepším, které tornádo popisují12. „Ve středu 28. května 1958 ve 14 hod. 30 min. přehnala se nad Měřínem od Chlumku směrem na Zadní Zhořec a Zahradiště silná větrná bouře provázená smrští, někde lijavcem a kroupami. Postihla okresy Třebíč, Velké Meziříčí, Žďár nad Sázavou. V okrese Velké Meziříčí bylo zničeno 26 domů, 126 poškozeno, 19 osob zraněno. Smrští byl zničen les na ploše téměř 50 ha. O síle větrné smršti svědčí to, že vzdušným vírem byly rozmeteny do základů zděné budovy, vyrvány ze země mocné stromy s kořeny a přeneseny na jiné místo.“ Kronikář dále vypisuje škody na jednotlivých domech, přičemž z popisu a fotografií je patrné značné poškození asi u dvou desítek obytných budov a další škody na hospodářských stavbách. Z výčtu je rovněž patrné, že tornádo udeřilo v Otínské ulici pod novým hřbitovem, kde zničilo střechy domů a stavení čp. 196 zcela srovnalo se zemí. Pás poškozených a zničených střech pak pokračuje přes bývalý Motyčkův mlýn a pekárnu, přičemž obě stavby přišly o střechu a poškozené byly i krovy. Krátce nato se zřítila polovina vysokého komínu podniku Dřevo. Bez střechy a silně pobořené bylo i čp. 2 v sousedství rovněž poškozené sokolovny. Naproti těmto domům se vítr protlačil přes malou dělnickou kolonii „Šturmových domků“, které zanechal bez střech13. Následně na starém hřbitově byla povalena asi pětina pomníků. Vítr pak pokračoval souběžně se silnicí k Blízkovu, kde na kótě 524 „Na Popravišti“ rozvalil starobylá boží muka z roku 1701. Zde končí pás škod. V nedalekém Blízkově nejsou hlášené žádné významné škody, pouze v sousedství obce byl stržen skokanský můstek s umělým povrchem, rarita, první svého druhu v Československu14.

Chlumek – les nad Benešovem
Měřín – Otínská ulice po tornádu

Třetí tornádo

Třetí dráha začíná přibližně 1 km východně od obce Dědkov. Jedná se o kopec s lesním porostem. Odtud postupovalo tornádo kurzem cca 30 ° k obci Zadní Zhořec, kde dochází k výraznému rozšíření pásu. Za obcí Zadní Zhořec prochází v pásu širokém cca 700 m lesem k osadě Zahradiště, který velmi výrazně devastuje. Vzhledem k šířce a poskládání jednotlivých stromů v polomu lze usuzovat na možnost výskytu sekundárních savých vírů. Samotné Zahradiště bylo intenzivně zasaženo. Tornádo poté přes pole postupovalo na obec Radostín, další postup je zřetelný severovýchodním směrem k jižní části obce Ostrov nad Oslavou, podél dnešní silnice č. 354. Jižně od Obyčtova bylo poškozeno stavení JZD. Vítr se následně ubíral k západní části obce Hodíškov. Zde jsou opět zcela jasně viditelné výseky. Tornádo poté přechází přes rybníky směrem k Novému Městu na Moravě, konkrétně prochází mezi obcemi Petrovice a Nová Ves a pokračuje trasou přes tzv. Horní dvůr, kde se nachází hotel a kopíruje jihovýchodní hranici obce, kde působí škody v okrajových částech. Další postup je mezi obcemi Nové Město na Moravě a obcí Olešná. Poté trasa tornáda zasahuje obec Pohledec, kde je jsou hlášeny škody na staveních. Za obcí Pohledec dochází k přerušení dráhy a tím zjevnému zeslábnutí a zániku tornáda15.
Podobně jako Blízkov, také Dědkov měl štěstí. Vítr se obcí prohnal bez větších škod, pouze zničil střechu novostavby domu čp. 36, severovýchodně od vesnice16. Třetí tornádo se dotklo země severovýchodně od kóty 639 „Dědkovský kříb“. Na leteckých snímcích je jasně patrný dotyk a následný pás zničeného porostu až k Zadnímu Zhořci, lidově zvanému „Zhorec“. Zde je nutné vyzdvihnout práci kronikářky Heleny Kovtunové, která vypracovala doslova kronikářský elaborát s popisem události a výčtem škod v Zadní Zhoři17. Vítr se přihnal kolem druhé hodiny odpoledne a přes Zhořec proudil necelé dvě minuty. Celkem bylo silně poničeno sedm domů, kde vítr serval střechy včetně vazeb, štíty a narušil i zdivo. Menší škody vykazovaly i další domy ve vsi. Dále byly zbořeny tři stodoly za obcí a dalších několik poškozeno. Tzv. Hájkova stodola byla celá o metr posunuta. Mnoho drobnějších kůlen a plotů bylo rovněž smeteno. Mimo výčet škod považuji za důležité a vlastně i zajímavé, že bylo sepsáno několik očitých svědectví obyvatel Zhořce. Ti postupně uvedli že viděli: „velký vír který se zužoval k zemi za značného hukotu“, nebo „před okny jen zvláštní neproniknutelnou pohyblivou tmu“, ba dokonce „kotel něčeho strašidelného“. Ostatně tato svědectví jsou zajímavá i v jiných ohledech. Nejprve si poslechněme pana Františka Svobodu: „Byla to největší bouřka v mém životě a vůbec nepršelo. Dědkovská hora už nebyla vidět, jen žluté mračno plné písku, listí, a to vše se točilo ve velké víru. Zámeček v Zahradištích to přestál celkem dobře. Před ním byl statný buk, široké větve odspodu, ten byl vytržený ze země a stál opodál mezi stromy. Druhý den jsme nešli do školy, vysílala to televize a rádio ve zprávách. Třetí den se na to přijel podívat generál armády Ludvík Svoboda, byli s ním ještě dva muži, to byla ochranka.“ Zajímavá je i vzpomínka Marie Janouškové: „Rybník v Zahradištích byl plný vody, ale vzdušný vír jej vysál až na dno.“

Letecký pohled na polom v lese mezi Zhořce a osadou Zahradiště (ČÚZK)
Pohled na osadu Zahradiště po tornádu


Poté co se tornádo přehnalo Zhořcem, vystoupalo nad vesnici a narazilo na les, který se stal určitým symbolem této bouřky. Pás zničeného lesa byl přibližně 700 metrů široký. Zničeny byly i stromy v osadě Zahradiště a nejinak dopadly i jednotlivé budovy. Vyjma zámečku který stojí na opačné straně rybníka, byly prakticky všechny domy bez střech, některé i bez štítů. Narušeny byly i obvodové zdi. Ze Zahradišť se nám dochovaly četné fotografie, neboť vše bylo patrné z okresní silnice a na jeden záběr bylo možné zachytit zničené domy i les18. Ze snímků je zřejmé, že stromy byly vyrvány i s kořeny, jiné doslova vykroucené, nebo zlomené asi tři metry nad zemí. Ze zničených stromů uveďme alespoň 300 let starý buk. Tento strom, či spíše srostlice asi pěti stromů byla 22 m vysoká a ve výšce 560 cm nad zemí měla obvod 830 cm19. Záhy za Zahradištěm tornádo přeskočilo menší úžlabí, kde bez větší újmy zůstala stát borovice se zarostlým litinovým křížem, což v kontextu zničených Zahradišť i okolí působilo poněkud mysteriózně.
V Radostíně tornádo zasáhlo jihovýchodní část obce, tedy napravo od hlavní silnice Netín – Ostrov. Nepodařilo se mi zjistit přesný rozsah škod, ve farské kronice děkan Melichar zmiňuje několik zbořených stodol a silně poškozené střechy v zasažené části obce. Velké škody vítr napáchal na hřbitově, kde takřka zničil celou obvodovou zeď a část pomníků a náhrobků. Kamenné stély a kříže byly povaleny a zpřeráženy. Smršť v Radostíně trvala asi tři minuty20. Tornádo nad Radostínem sledovala paní Švecová, tehdy bytem v hájence stojící nad Radostínem čp. 96: „Odpoledne se najednou nápadně zatáhlo. Přišel strašný hukot, tma jako v noci, blýskalo se, ale vůbec nepršelo. Všechny blesky také nebyly od bouřky, ale jak vítr rval sloupy elektrického vedení, hodně to jiskřilo.“ V Radostíně máme k dispozici zajímavý zdroj svědeckých výpovědí. Ten den totiž probíhalo odpolední vyučování ve zdejší základní škole. Dívky se učily domácím pracem. Vyslechněme si svědectví Ludmily Špačkové: „Najednou jsme uslyšely hrozné hučení a běžely jsme se dívat z oken. Viděly jsme jak v černém víru, jako v té točenici, létaly stromy, kusy střech, spousta prken i dalších věcí. Když jsme pak v Radostíně přišly na městečko (náměstí), viděly jsme úplně rozvrácené domy bez střech a tašky ležely úplně všude. Autobus vůbec nejel, musely jsme jít pěšky domů a nebylo to snadné, cesta v Borovinách byla úplně zavalená stromy.“

Právě přes les zvaný Boroviny se ubíral ničivý vír. Dobové fotografie ukazují přelámané a vytrhané stromy. Za lesem, těsně před Ostrovem nad Oslavou, na poli pracoval pan Pelikán. Vítr jej zdvihl ze země a začal jím tlouct o zem. Chudák už se loučil se životem, ale větrný sloup jej nakonec odmrštil stranou. Sotva živý se doplazil domů, do čp. 101. Ten den na plotě větrali peřiny a vítr je všechny vzal. Rodině pak vykládal, že ho ten „hrozný orangután“ smýkal po poli. Tornádo tak obešlo Ostrov, rozmetány byly jen dvě stodoly východně od obce a z pařezů byly vykrouceny vzrostlé modříny, rostoucí při silnici z Ostrova na Laštovičky. Právě z Ostrova pak pochází svědectví Josefa Šidla. Později se stal kronikářem Ostrova a svědomitě zachytil co tehdy viděl: „Byl jsem na třetí půdě rychložíru (hostince). Z okna jsem pozoroval černý sloup, myslel jsem že někde v Měříně hoří. Ale ten sloup se pohyboval a pak jsem viděl, jak se přibližuje až zdemoloval les v Borovinách. Koruny stromů létaly ve velkém víru, ve kterém rotovaly ještě rychleji tři menší víry. Byl to hrozný hukot a vůbec nepršelo“21.

Obyčtovská kronika se následně zmiňuje o rozsáhlých polomech v lesním porostu. Poté co kolem Obyčtova prošlo tornádo, spustil se velmi silný déšť. Ve východní části obce která sousedí s polem, se záhy vytvořil potok, který tekl kolem domů čp.138, 19 a 20. Po bouři zde byla vymletá koryta hluboká přes jeden metr22. Vítr však pokračoval dál, zle polámal lesy nad Obyčtovem a ze západu se přiblížil k Hodíškovu.
Do Hodíškova vítr dorazil několik minut po třetí hodině, kde v západní části vesnice smetl pět střech a další poškodil. Plechovou střechu včetně krovů z vily čp. 42 nalezli obyvatelé na poli. V katastru Hodíškova přišlo nazmar přes 30 ha lesa23.

Z dalšího průběhu tornáda jsou jen kusé informace. Od Hodíškova se vítr hnal přes katastry obcí Hlinné, Řečice, Petrovice až k Novému Městu na Moravě. Zde je působení větru zachyceno především na leteckých snímcích a v kronice Řečic: „Dne 28. května 1958 přehnala se přes Českomoravskou vysočinu větrná smršť. Ve zdejší obci byly větrnou smrští nejvíce poškozeny lesy, na některých místech, např. Chlumek a Stráně, byly lesy úplně rozdrceny. Škoda, způsobená vichřicí je veliká. Po odklizení zlámaných, vyvrácených a vichřicí ukroucených stromů zbudou v lesích veliké paseky a krajina nejen ve zdejší obci, ale i v okolí změní svou tvářnost“24.

Nyní se blížíme k závěru. Tornádo se přihnalo k Novému Městu na Moravě. Vítr poškodil jen několik střech v ulici Jánská. Vyvrátil také stromy severovýchodním směrem, k Pohledci. Situaci popsali autoři Historického kalendáře Nového Města na Moravě:

Odpoledne kolem třetí hodiny se od jihozápadu přehnala krajem vichřice s přívalovým deštěm. Trvala krátce – necelou čtvrthodinu – ale způsobila velké škody. Ve směru od Horního dvora k Pohledci pobrala střechy domů, zničila lipovou alej k Hornímu dvoru a také poškodila stromořadí k Olešné a porost u Tří křížů. V lesích kolem Nového Města způsobila velké polomy. Zničila také dva lyžařské můstky (můstek v Oboře a můstek u škrobárny, pozn. autora) a odnesla střechu Hubáčkovy chalupy čp. 274 na Jánské ulici vedle kapličky25.

Místem posledních škod je Pohledec, rozprostírající se v těsném sousedství Nového Města. V kronice se dočteme jen krátkou zprávu: „28.5. se přehnala krajem větrná smršť. U 48 domů v obci byly poškozeny střechy“26. Za vesnicí končí pás škod, vítr znatelně zeslábl, což je patrné i na leteckých snímcích.

Závěrem lze konstatovat, že výše popsaná supercelární buňka postupně vyprodukovala tři tornáda. O to více zarážející je téměř úplná absence tohoto jevu v literatuře a zejména v meteorologických databázích27. Vzhledem k rozsahu škod je neuvěřitelné, že během události nikdo nepřišel o život, byť zraněno bylo několik lidí28 . Nejednalo se přitom o ojedinělou událost. Krátce předtím, dne 15. května 1958 zasáhlo jiné tornádo nedaleké obce Rousměrov, Bohdalec a Podolí29.

Škody v Radostíně
Zavalená silnice mezi Radostínem a Ostrovem, les Boroviny

Poznámky:

  1. Celkem čtyři fotografie mi na jaře 2024 darovala Jarmila Pávková z Ostrova nad Oslavou. Ty dokumentují již uklizenou osadu Zahradiště, nicméně škody na budovách a stromech jsou patrné.
  2. Jakub Třešňák mi celkem poskytnul čtyři novinové články. Nejdůležitější se ukázal větší článek v novinách „Jiskra“, ze dne 3. června 1958. Ten totiž popisoval začátek škody u obce Kněžice, přibližně pět kilometrů jižně od Brtnice. Součástí článku je též vzácná fotografie škod v Radostíně nad Oslavou, neboť z Radostína se navzdory rozsáhlým škodám nedochoval větší soubor fotografií.
  3. Ze vzpomínek pamětníků a zápisů v kronikách vysvítá nejasný údaj, že postižené oblasti pomáhali vojáci z Jihlavy. Nepodařilo se mi však ztotožnit konkrétní útvar. Nalezl jsem zmínky o nasazení asi 100 vojáků v Kněžicích, několika vojínů v Zadní Zhoři a oddíle který likvidoval rozsáhlý polom v Zahradištích. Za Ostrovem nad Oslavou při železničním viaduktu si vojáci dokonce vybudovali stanový tábor a setrvali zde až do září. Mimo likvidace lesních polomů v Ostrově například vybudovali opěrnou zídku pod kostelem u hlavní silnice. Dále eviduji zmínku o 50 vojínech v Hodíškově.
  4. Jako podklad posloužily letecké snímky z let 1958 – 1959 zachycující postiženou oblast. https://ags.cuzk.cz/archiv/, vyhledáno v dubnu 2025. Štastnou náhodou letecký snímek osady Zahradiště byl pořízen dne 7. června 1958, tedy pouhých deset dní po události.
  5. R. DUSPARA, Protokol o průzkumu škod, nepublikováno, archiv autora, vypracováno v dubnu 2025.
  6. R. DUSPARA, c.d., s. 1.
  7. R. DUSPARA, c.d., s.1.
  8. Sken kroniky obce Kněžice, archiv obce, vyhledáno 12. března 2025. Děkuji kronikářce Pavlíně Divišové.
  9. R. DUSPARA, c.d., s.1
  10. Sken kroniky městyse Kamenice, archiv městyse, vyhledáno 30. dubna 2024. Děkuji starostce Haně Krejčové.
  11. Za bližší informace děkuji starostce Chlumku Jarmile Jašové.
  12. Sken kroniky městyse, archiv městyse, vyhledáno 26. dubna 2025. Děkuji kronikářce Radce Janečkové.
  13. Za bližší údaje o škodách zejména na Šturmových domcích a bývalé sokolovně děkuji Janu Rosolovi z Měřína. Dále mi sdělil, že jeho maminka na vlastní oči pozorovala černý sloup, který se prohnal přes zmíněnou Otínskou ulici. V něm prý jako špejle létaly vzrostlé stromy.
  14. Za bližší údaje o škodách a skokanském můstku děkuji starostovi obce Stanislavu Oulehlovi.
  15. R. DUSPARA, c.d., s.1-2.
  16. Za pomoc při průzkumu a zjišťování škod v Dědkově děkuji Stanislavu Holánovi z Dědkova.
  17. Paní kronikářka Zadní Zhoře, Helena Kovtunová, mně podrobně vysvětlila průběh události a ukázala mi kopie kronikářských záznamů z osobního archivu, čerpáno dne 15. dubna 2025.
  18. Soubor fotografií jsem obdržel od paní Pávkové z Ostrova jako pozůstalost po jejím manželovi, který Zahradiště nafotil. Dle již napuštěného rybníka a sesbíraných hromádek střešních tašek, byly záběry pořízeny přibližně týden po katastrofě.
  19. V. AMBROŽOVÁ, J. FABÍK, F. HRUBÝ, Radostín nad Oslavou a Zahradiště, Radostín nad Oslavou 2008, str. 58.
  20. V. AMBROŽOVÁ, J. FABÍK, F. HRUBÝ, c.d. s. 73-74.
  21. Očitá svědectví paní Špačkové, Švecové, pana Šidla a několik dalších jsem postupně zaznamenával při pravidelných setkáních s těmito jubilanty. Vybral jsem jen tato, neboť každý z pozorovatelů viděl jinou část průběhu tornáda.
  22. Přímé svědectví Josefa Havelky z Ostrova nad Oslavou.
  23. D. MICHALOVÁ, Hodíškov, Hodíškov 2010, Str.100.
  24. Sken kroniky obce, archiv obce, vyhledáno 10. dubna 2025. Děkuji zástupkyni starostky Evě Drdlové.
  25. V. KŘESADLO, M. KRUŽÍK, Historický kalendář Nového Města na Moravě, Nové Město na Moravě 2011. str. 107.
  26. Přepis kroniky Pohledce, knihovna Horáckého muzea, vyhledáno dne 25. března 2025.
  27. Například internetové databáze https://www.tornada-cz.cz/pripady/.
  28. Přesný počet zraněných není znám. Měřínská kronika hovoří o 19 zraněných, ale pouze v okolí Měřína. V Kněžicích byli zraněni tři lidé.
  29. Zmíněné tornádo je popsáno v pamětní knize obce Bohdalec:
    „15. 5. 1958 na svátek Nanebevstoupení Páně ve čtvrtek kolem třetí hodiny odpolední se náhle zatáhlo, strhla se velká vichřice s deštěm, která šla napříč Bohdalcem od Rousměrova k Podolí. Nadělala mnoho škod na střechách a vyvrácených stromech, přetrhala el. vedení. Před domem Skryjových č. 45 vyvrátila 100letou hrušku vysokou jako domovní stavení, která pádem přetrhala el. vedení, a domek č. 45 Skryjů s přilehlými staveními byl na 90 % zdemolován během chvilky.“
    V. KŘESADLO, Bohdalec, Bohdalec, 2010.

Author: Robin Duspara

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.